VŠESOKOLSKÉ SLETY PO ROCE 1990

Po návratu demokracie do Československa jsme s radostí uvítali obnovení ČOS a netrpělivě jsme očekávali XII.všesokolský slet. Dočkali jsme se ho v roce 1994, kdy se po čtyřiceti šesti letech znovu sešli sokolové z celého světa na Strahovském stadionu v Praze.

S nadšením jsme začali nacvičovat prostná, ale byli jsme si vědomi, že to nebude lehký úkol. Nemohli jsme se účastnit secvičných, konaných v Čechách, jen vedoucí nácviku občas zajeli do Prahy na některou z nich. Na slet do Prahy nás z Paříže jelo šedesát. Z toho na stadionu cvičilo celkem třicet sedm žen, mužů, dorostenců a dětí. Postavili jsme také smíšenou štafetu, která se zúčastnila závodu během sletu. Dvě družstva našich volejbalistů hrála ve sletovém přeboru v odbíjené. Při setkání zahraničních sokolů předvedla skupina lidových tanců pařížské jednoty svůj program na nádvoří Tyršova domu.

V přípravách na XIII. všesokolský slet jsme v dost velkém počtu přijeli na secvičnou, organizovanou v Emmenbrücke švýcarskou župou, tak jako to bývalo zvykem při sletech Ústředí zahraničního sokolstva. Koncem června roku 2000 odjelo do Prahy osmdesát tři pařížských sokolů a sokolek. Na stadionu Evžena Rošického vystoupilo v pěti skladbách třiačtyřicet našich členů : muži v "Chlapácích", ženy dokonce ve dvou prostných - ve "Věrné gardě" a v "Praporcích", pět mladších žáků s tyčemi a tři předškolní děti jako malé myšky. Závodů na stadionu se Sokol Paříž zúčastnil dvěma štafetami, ženskou i mužskou. Různorodé a působivé sletové skladby sklidily u diváků velký úspěch. Sokol vstoupil do třetího tisíciletí.

Na XIV. všesokolský slet jsme se znovu pilně připravovali již od léta 2005. Tentokrát byla výprava devětatřicetičlenná a potěšitelná byla zejména větší účast mládeže. Na sletě vystoupilo devět pařížských mužů v "Chlapácích II", devět žen v "Létu", čtyři starší žáci cvičili "Karimatky", dva mladší "Počítadla" a tři malé děti s maminkami "Korálky".

Všechny tři všesokolské slety byly zároveň příležitostí k utužení našich přátelských styků s Českou obcí sokolskou. Její náčelnictvo nám ochotně pomáhalo a cvičitelé z Prahy pokaždé přijeli na naše jarní předsletové secvičné na sokolské louce. Posletových táborů ČOS u Ledče nad Sázavou, v Polničce i jinde se vždy zúčastnilo několik žáků, žákyň a dorostenců z naší jednoty. Děti tam navázaly nová přátelství a vrátily se s nezapomenutelnými zážitky.

Ze sletů jsme si přivezli krásné vzpomínky na společná cvičení, na gymnastické závody a vystoupení v Tyršově domě, na slavnostní průvody Prahou, na vřelé přijetí Pražany a na setkání se starými i novými přáteli, s nimiž nás spojují stejné ideály. Uvědomili jsme si, že přes vzdálenosti, dlouhá léta v zahraničí i jiná kulturní zázemí, Sokol a jeho myšlenky nás stále spojují v bratrském soužití, které přetrvalo období nuceného odloučení.